Pár dní před Vánoci jsme využili možnost navštívit proslulý Strahovský klášter, kde se nám stal průvodcem opravdový řeholník, bratr Zdík. Uvítal nás stylově, tedy celý v bílém, jak velí zvyk premonstrátského řádu, jehož je Zdík členem a jemuž Strahovský klášter již od svého založení patří. Naše exkurze byla mnohem důkladnější a zábavnější než výpravy turistů z celého světa, s kterými jsme se občas míjeli na oficiálních prohlídkových okruzích. Zato náš okruh byl zcela neoficiální – bratr Zdík nás vzal na kostelní kůr, kde jsme se podívali, jak se hraje profesionálně na varhany, a ti odvážnější si to sami mohli vyzkoušet. A protože se blížil čas sváteční, tedy také čas vánočních vůní, františků a purpury, předvedl nám náš průvodce pravé a nefalšované kostelní kadidlo. Ukázal nám, jak se zapaluje a jak se během bohoslužby mává a vykuřuje opravdovou kadidelnicí. I to si odvážlivci z našich řad mohli osobně vyzkoušet. V sakristii nám otevřel skříň s různobarevnými mešními rouchy a ornáty, abychom si na ně sáhli, a pak jsme si povídali vespolek o Vánocích. Při odchodu jsme nakoukli i do proslavené Strahovské knihovny, kde prý premonstráti opatrují na dvě stě tisíc svazků. Jestli jich je opravdu tolik, to nevíme, nestihli jsme je spočítat. Ale je jich vážně hodně…
