V 9. třídě, během výchovy k občanství, bychom se měli naučit základy tržní ekonomiky: nabídka, poptávka, cena, trh, konkurence, dělba práce, soukromé vlastnictví a kdesi cosi. To ovšem nezní moc lákavě. A tak jako vždycky když učební látka neslibuje ani minimum zábavy, musí učitel povolat na pomoc hru, aby to suché sousto měly děti čím „spláchnout“. Tentokrát jsme naši kratochvíli opřeli o směnný obchod, který jak známo úspěšně fungoval, dokud lidstvo nevynalezlo peníze; do té doby se kamenné sekyry vyměňovaly za vajíčka, motyky za hrnce a kožešinové čepice za pazourek. Ale co budou směňovat naši žáci? Jaký bude ten jejich „pravěký barter“, aby se při transakci neradi loučili s vlastním výrobkem, a zároveň pociťovali radost nad ziskem nového? Ideálně když mezi nimi budou kolovat předměty, k nimž mají skutečný vztah.
A tak si děti přinesly na vyučování svoje vlastní „šperky“, svoje antistresové omalovánky, osobní kosmetiku a bůhví co všechno. Úkol byl jasný: zbavit se vlastního zboží a výměnou získat co nejvíc zboží nového. Existovala-li před zahájením trhu skrytá obava, aby výsledek nedopadl bídně a předčasně nezahynul na obchodní nezájem, ukázala se být zcela zbytečná. Okamžitě propukl zuřivý jarmark či jak to nazvat a všichni směňovali ze všech sil. Ostatně z fotografií je názorně vidět, že v 9. třídě se ten den smlouvalo víc než na arabském bazaru.
