Vyzkoušeli jste si už někdy svatbu „nanečisto“? Tuhle příležitost příliš lidí v životě nedostalo. Naše děti ale ano. Dívky se mohly „tak trochu“ vdát, kluci se mohli naoko oženit. A všechno s plnou parádou.
Naše svatební akce vycházela z předmětu Výchova k občanství pro 7. ročník a směřovala k tomu, aby si děti „sáhly“ na sňatek církevní i občanský a poznaly jejich rozdíly a náležitosti. K tomu vedou dvě cesty – buď jim všechno po lopatě vysvětlit, nebo je rovnou „oddat“. Rozhodli jsme se pro druhou, zábavnější možnost – zinscenovat všechno tak, aby děti zažily vznik manželství takzvaně on line. Jedna odvážná dobrovolnice z 8. třídy sehrála nevěstu, odvážný dobrovolník z 9. třídy ženicha. Další žáci se zhostili úloh svatebních svědků, rodičů nebo se „vmísili“ mezi ostatní svatební hosty. Jak vidíte z fotografií, všechno bylo jako doopravdy. Zásluhu na tom mají i další „herci“ – ochotný bratr Zdík z premonstrátského kostela na Strahově, paní matrikářka Hájková z Městské části Praha 1 nebo náš oddávající, pan místostarosta Bodeček.
A nemyslete si, „manželství“ se uzavíralo přesně „podle protokolu“: napřed zkontrolovat občanky snoubenců, pak otec slavnostně přivede ženichovi nevěstu. A už vchází do svatební síně na Staroměstské radnici pan oddávající, aby pronesl řeč; přitom se míhají blesky fotoaparátů a nevěsta nervózně svírá zapůjčený karafiát… V kostele nám k tomu burácely varhany a nevěstino i ženichovo ANO se mnohonásobně rozléhalo chrámovým prostorem. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že si děti chvílemi připadaly jako při uzavírání skutečného sňatku. Jenom ty pravé svatební slzy netekly. Ty nechť si každý schová na svou vlastní, opravdovou svatbu…
