Dějepis v šesté třídě předepisuje dětem obeznámit se s pravěkem, kdy život byl děsně napínavý a o dobrodružství rozhodně nebývala nouze; prostě krvák a drama na denním pořádku. Pro učitele pravé požehnání – vždyť při výkladu pravěku se nelze nudit. Že je to epocha opravdu bohatá na události, toho dokladem jsou hned dvě akce, které vám přinášíme na tomto našem webovém „informatoriu“.
Tak především: napřed jsme si museli vysvětlit, že když si chtěl pravěký člověk opatřit večeři, nemohl si pro ni jít jen tak s holýma rukama; musel mít pořádnou zbraň – to už pochopil dávno, že mamut mu na gril sám neskočí. Nic není pro děti tak žádoucí, jako když si mohou věci zkusit samy, na vlastní kůži. Co například vyrobit si v hodinách dějepisu nějaký lovecký pravěký nástroj? Ideálně na boj i ochranu, k útoku i k obraně. Takový nějaký pradávný sekeromlat. A tak přinesl pan učitel do třídy solidní sukovici, kterou ulomil v lese a ze které by se dala vyrobit pěkná násada. A šlo se na věc.
Ono nemyslete si, dát dohromady funkční pravěkou sekyru není jen tak. Na to se musí vědecky! To se jde vespolek do školní dílny a tam se napřed všechno naplánuje a promyslí; pak se to naměří, ořízne, zkrátí, naštípne, zatluče a upevní. Hlavně nic nenechat náhodě. Bylo by vážně hloupé, kdyby se nám ten pravěký čakan rozsypal při prvním úderu. Proto se výsledek musí dobře, opravdu velmi dobře zavázat (nejlépe sobí šlachou, jako to prý dělali naši předkové a jako to děláme my, jak ostatně sami vidíte z fotografií). No a když se to utáhne namouduši dobře, vznikne bytelná kamenná sekyra, s kterou se dá z fleku vyrazit na mamuta. A jak šestá třída vyrazila na lov těchto prehistorických obrů, o tom zase někdy příště…
