Od posledně víte, že šestá třída si na hodinách dějepisu svépomocí vyrobila opravdové pravěké sekyry. Ale takové prvotřídní zbraně nesmí nečinně zahálet ve třídě; s nimi se přece musí na výpravu! A tak jsme vyrazili. A když na výpravu, tak přímo do jeskyně; třeba tam narazíme na nějaké dávné lovce a navážeme s nimi pravěké přátelství. A tak začala naše „cesta do pravěku“. Jeskyně jako stvořená pro takovou dobrodružnou expedici se nachází v Prokopském údolí, nedaleko známého lomového jezírka. Takže hurá do Prokopáku. Už najít černou díru ve skále, skrytou pohledům ze silnice, byl úkol nikoli jednoduchý. A co teprve uvnitř! Té tmy všude kolem! A jak se každý šelest strašidelně odrážel od stěn! Ale nikdo se nebál, to je potřeba zdůraznit; ostatně proč taky, byli jsme přece vědecká expedice.
Pravěké lovce jsme v jeskyni sice nezastihli, jak jsme doufali, ale přesto jsme našli doklad dávného prehistorického osídlení – pravěké úkoly, které pro každého žáka nechali v temné jeskyni naši předchůdci. Děti se opravdu zapotily, než našly řešení. Ale abychom nebyli pořád jenom v dávné minulosti a z výpravy se nestala „pravěká nuda“, tak jsme se chvíli třeba houpali nebo obdivovali místní ovce a kozy.
Ovšem zlatý hřeb programu byl ještě před námi – popadnout sekyry, ulovit mamuta a rozdělat starodávným způsobem oheň. A podařilo se. Mamut byl udolán křikem, lstí a našimi čakany (ze samého vzrušení jsme zapomněli fotit, takže boj s obrovskou potvorou nemáme zdokumentován); oheň se pan učitel s pomocí odvážnějších žáků pokoušel rozdělat křesáním kamenů (jak vidíte na jedné z fotografií). Leč tentokrát jsme nebyli úspěšní. Museli jsme se hanebně uchýlit k moderním sirkám, přiznávám. Hlavně že dříví nakonec chytilo (ani se sirkami se uprostřed prosince táborák nerozdělává snadno) a my jsme nepřišli o dlouho očekávanou pointu: opéct si na ohni pravou mamutí uzeninu. Mňam!
