Od 3. do 6. září zažila naše škola tzv. adaptační týden; adaptovat na nové prostředí, spolužáky i učitele se museli zejména noví žáci. Pro ty, co se znají z předešlých let, to byla dobrá příležitost „oprášit“ staré vztahy; pro nás všechny pak „adapťák“ znamenal definitivní potvrzení, že skončily prázdniny. A jak lépe vplynout do nového školního roku než skrze dobrou hru; byl to tedy týden plný her, procházek, soutěží i docela obyčejného řádění; prostě vzájemného poznávání.
Nejlepší záminku k tomu jak zjistit, kdo je kdo, dávají hry, které děti nutí ke spolupráci. Např. když se rozdělí do týmů a na určeném území hledají stanoviště, na nichž musí plnit nejrůznější úkoly – pokud úkol dobře zvládnou, jsou odměněny barevným dílečkem. Na principu puzzle dílečky postupně skládají a lepí na čtvrtku, až se nakonec dopracují k definitivnímu tvaru. Trochu dobrodružství, trochu detektivka, hodně legrace. Nebo florbalový a další den fotbalový turnaj, který jsme uspořádali na našem školním hřišti – taktéž skvělá šance jak si navzájem „osahat“ nový kolektiv a pro nás učitele příležitost zjistit, jak a v čem se které dítě přes prázdniny změnilo. Bylo toho zkrátka hodně – házení na cíl, slalom mezi překážkami, cesta za pokladem…. Nebudu příliš nadsazovat, když řeknu, že po takovém programu jsme se v pátek odpoledne už všichni docela dobře znali.
