Chcete-li se podívat s šestou třídou do pravěku, jeďte do Nižboru, malé vesnice za Berounem, jako jsme to udělali my. Na tamním zámku si pro nás připravili zábavný edukativní program pod lákavým názvem „Příběh pravěku aneb co bylo, když nebyla škola.“ Co tedy bylo, když nebyla škola? Dětem to začalo vrtat hlavou hned, jak se ten tajuplný titul dozvěděly. A nedali pokoj, dokud si na ten pravěk vlastníma rukama nesáhli. A když říkám vlastníma, míním to doslova; ostatně jak vidíte z přiložených fotografií.
Napřed se řešila otázka, jak se ti naši předci kdysi dávno vůbec živili. Co vlastně dělali, že nezemřeli hlady? Výsledkem bylo, že se šestá třída učila vyrábět mouku a z ní jakési primitivní těsto, které jsme následně uplácali do podoby tuhé placky. Než se opekla na ohni, předvedl nám další z lektorů, jak si příslušníci druhu homo sapiens před dávnými časy osvojili tkaní látek. I to jsme si vyzkoušeli. Následně jsme byli postaveni před tzv. štípané zbraně a mohli si sáhnout na skutečný pazourkový kámen, který se u nás, jak známo, prakticky nevyskytuje. Ovšem na zámku v Nižboru ho mají, dokonce zasazený do pravěkých nožů, srpů či oštěpů. A to už byl čas jít se podívat na nádvoří, jak se vede našim plackám. Zaměříte-li se pozorně na naše obličeje, rychle uhádnete, jestli se nám pravěký oběd povedl nebo ne. Co myslíte?
Autor textu: Mgr. Karel Žalud
