V samém závěru školního roku už nikdo výuku a žádné pravověrné vzdělávání neprožívá; nastává čas třídních výletů, úklidu v lavicích a vracení učebnic. Známky jsou v podstatě rozdané a všichni jen čekají na poslední den. Ale co si to „čekání“ zpestřit nějakou úplně nečekanou událostí; co si takhle pozvat do školy někoho, kdo k nám za normálních okolností vůbec nezavítá? Že by dětem něco nevšedního ukázal?
A tak jsme si na II. stupeň přivedli opravdového, nefalšovaného, na slovo vzatého výtvarníka. Jen co si rozbalil před katedrou svoje malířské nádobíčko, ihned si získal pozornost roztržitého, ospalého obecenstva, které se do té chvíle už už vidělo někde na prázdninách u vody.
Na úvod se žáci pokoušeli o jednoduché geometrické tvary, o správné proporce, o modelaci světla a stínu. Pak se dozvěděli něco o perspektivě. Potom jak namalovat oko, poté dvě oči vedle sebe a nakonec celou hlavu. Je libo použít uhel, tužku, nebo rudku? Jak kdo chce, vážení!
V druhé polovině programu nastalo dlouho očekávané finále: malování barvami na plátno! Jako kdyby se třída najednou rozsvítila – všude vykvetly jasné, syté barvy, jakoby letní prázdniny se všemi svými vůněmi a náladami vstoupily přímo do místnosti. Práce s paletou děti natolik strhla, že se mnohé doslova překonávaly – tolik zátiší, rozkvetlých luk, cest vedoucích za dobrodružstvím kamsi za obzor i čistě abstraktních kompozic nebylo k vidění na žádné z hodin výtvarné výchovy. Kdyby u našeho workshopu byli staří dobří impresionisté, jistě by nám s obdivem řekli známé francouzské: „C’est très bien!“
